Červenec 2011

Papírové klišé

4. července 2011 v 20:18 | Laura |  Smyšlenky ryze moje
Už třetí článek, který obsahuje slovo klišé. Začíná to být malinko klišé, nemyslíte?
Dneska první den v práci. No v "práci". Osmidenní brigádka, která mě ale s největší pravděpodobností utluče všemi těmi čísly, propiskami, fakturami a jinými hruzámi k smrti. Ano, přátelé, mám tu čest vyzkoušet si, jaké to je být kancelářskou krysou a věřte mi, není to nic moc. Obecně - je to dost hrozný. Možná se přece jenom budu učit s větší vervou ten příští rok - víte, tohle je jedna z (mála) variant, která mě čeká, když nenastoupím na VŠ. Tohle a čištění popelnic;)
Ale zpět k dnešnímu desetihodinovému trápení a soužení se - pokud těch dalších sedm dní přežiju ve zdraví a budu pracovat s takovým nasazením jako dnes, kápne mi to nějakou tu tisícovku, což je pozitivní, protože obnovím šatník a koupím si vytoužený iPod. Ale bodem číslo jedna na seznamu přání (čti: nutností) jsou taneční boty. Shodou okolností jsou neskutečně drahé, takže minimálně půlka výplaty padne na ně. Jupí! :D
Jedinou klikou je, že tanec miluji bezednou láskou.

Ave přátelé!

A Moment to Remember - snímek, který nenechá jediné oko suché!

3. července 2011 v 21:15 | Laura |  Filmy
Nae meori sogui jiugae - to je originální název tohoto jihokorejského počinu. Nejenomže se nám při shlédnutí více než dvouhodinového filmu dostane malé lekce korejštiny, navíc budeme okouzleni půvabnou herečkou v hlavní roli.

"Když zmizí paměť, zmizí i duše" - dovoluji si citovat, protože takto by se dal stručně charakterizovat pocit, který v nás A Moment to Remember zanechá. Nutno podotknout, že spotřeba kapesníků je větší než velká. Ale je to film, který má co říct a který to taky nahlas říká.


Prázdninové klišé

2. července 2011 v 18:19 | Laura |  Smyšlenky ryze moje
Problém číslo jedna: Šílená fejsbůková deformace.
Problém číslo dvě: Seriálová závislost.
Problém číslo tři: Podezřele vysoký přísun čokolády.
Zní to skoro jako návod na zničení taneční kariéry, juch!
Přeháním:) (ale ne zas tak moc)

já to nechápu. Každej rok se třesu na prázdniny a nemůžu se jich dočkat (což je normální). Pak přijdou a já se začnu neuvěřitelně nudit (což je asi taky normální). A já si říkám, jestli by nebylo lepší, kdyby se zase chodilo do školy (to už není normální). Prakticky si zakládám na nějakou psychotronickou úchylku. Hurá, prázdniny!
Ale co už, alespoň podniknu snahu, jak je co nejlépe strávit. Slyšeli jste, že na Colours of Ostrava zavítá Yann Tiersen? Těžko tomu věřit, propána! Je to jediný důvod, který mě přiměje k tomu, abych vyhodilo skoro polovinu své červencové (asi i jediné) výplaty za vstupenku na Barvičky. Je to mrzuté, ale neodolám, nemůžu si pomoct. Tiersen je bůh!
Tímto by se tak dal akorát shrnout můj program letošních prázdnin (intenzivně vyplněno poflakováním se a čtením a zíráním na seriály), jelikož a protože moje jediná dovolená už uplynula na konci června. Vyrazili jsme s kamošema sjíždět Vltavu. Naprosto vynikajicí ukončení tohohle šíleného, splašeného a vůbec příšerného školního roku!

Moji milí, přeji vám nádherné a skvostné prázdniny:) (stejně rychlo utečou:P)